Jde o poctu Douglasovi Adamsovi, autorovi Stopařova průvodce po galaxii – kultovní sci-fi trilogie v pěti dílech, který nás opustil nečekaně 11.5. 2001. Proč teda ne 11.5.? Prostě protože. A proč zrovna „ručníkový den“? Nejlíp to asi objasní citát ze Stopařova průvodce:

Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu – můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Kakrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás – blbá jak tágo, ale značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý.

Co je však ještě důležitější, je obrovský psychologický význam ručníku. Tak například když nějaký paďour (paďour = ten, kdo není stopař) zjistí, že stopař má ručník, automaticky předpokládá, že vlastní rovněž kartáček na zuby, žínku, mýdlo, krabici sušenek, čutoru, kompas, mapu, klubko provázku, sprej proti mravencům, výbavu do deště, skafandr atd. ap.

A nejen to. Rád stopaři půjčí kterýkoli ze jmenovaných předmětů nebo cokoliv jiného, co stopař nešťastnou náhodou „ztratil“. Onen paďour si totiž pomyslí, že ten, kdo dokázal stopovat napříč a našíř celou galaxii, žít v drsných podmínkách a za pár šupů, porvat se s osudem a přeprat ho, a kdo přesto vždycky ví, kde má ručník, je zřejmě člověk, s nímž je nutno počítat.

Po celý den s sebou viditelně nosit ručník na důkaz svého stopařství. Všude. Celý den. Nebojte se že budete vypadat jako podivín. Okolí vás může otravovat nebo vás mít za blázna, ale pak jen stačí schovat se za svůj ručník, dokud ti otravové neodejdou.
(Tito lidé jsou nepředstavitelně tupí a myslí si, že když je nevidíte, nevidí ani oni vás – blbí jak tágo, ale jinak neškodní.)

Ale vážně, pokud jste ve škole nebo v práci,vysvětlete svým učitelům/nadří­zeným, co děláte. Pravděpodobně toto gesto velkému literárnímu mozku ocení. Upřímně, řekněte jim to v předstihu. Také by vás mohli překvapit tím, že si sami přinesou ručník. Možná nebudou v některých zaměstnáních tak chápaví, ale za pokus to stojí. Pokud se vás někdo zeptá, co děláte s ručníkem, řekněte mu, ať si koupí knihu.

Vítězem nevyhlášené soutěže „blábol měsíce“ se na poslední chvíli, zato s náskokem 666 koňských délek (a to je po čertech hodně, věřte mi!) server novinky.cz svým krásným odborným článkem o zastaralosti a pomalosti operačního systému Windows XP. Celou stať hodnou Pulitzerovy ceny si můžete přečíst zde, předem se ale ujistěte že skutečně pevně sedíte. Taky doporučuji mít připravené papírové kapesníčky na otírání poprskaného monitoru.

…ale v té „nejsvobodnější“ a „nejdemokratič­tější“ si za něj můžou sami.

…co dodat? Odkaz na ten škvár sem dávat nebudu, dostal bych z toho kopřivku. Kdo chce ať si to napísmenkuje dle obrázku do adresního řádku sám.

…akorát nevím co s takovýmhle pacientem kdyby nezaplatil.

…nenechte si zkazit den pohledem na ty xichty tady nahoře (a prostě věřte že pro ně máme v pekle nachystán speciální vysokoteplotní kotel plus extra rezavé tupé vidle) – raděj zkoukněte daleko zábavnější provedení „synchro chůze“ v jednom z nejlepších videoklipů své doby. Ano, té doby kdy MTV bylo jen jedno (vážně!), vysílané v analogu, muzika z něj se dala i poslouchat, moderoval Ray Cokes atd…atd…